V létě 2019 jsem v rámci staveb Boeingů 737 zahájil stavbu 737-200 od Hasegawy v měřítku 1:200. Použil jsem stavebnici s dvěma kity ve dvou zbarvení ANA - jedna klasická "Mohican" a druhá současná verze.
Vybral jsem si zbarvení, ve kterém byly první Boeingy 737-200 dodány Piedmont Airlines a excelentní obtiskový aršík od Vintage Flyer Decals včetně maskovacích šablon.
U této stavby jsem rezignoval na průhledná okénka kabiny a vzhledem ke kvalitě a vzhledu obtisků od Vintage Flyer Decals jsem se rozhodl použít obtisky. Kokpit i okénka jsou v provedení "3D", tzn. naznačený interiér.
Okénka kabiny jsem zatmelil Milliputem. U kokpitu se následně potvrdilo, že zatmelovací rozhodnutí bylo správně, neb průhledný plastový díl pro kokpit byl nekvalitně vylisovaný a je v několika místech menší, než má být.
Další úprava se týká podvozkových šachet. Přední šachtu jsem upravil do hloubky a tvaru odpovídající originálu. U hlavního podvozku Hasegawa zvolila zjednodušení, tzn. v místě otvorů tvůrci vytvořili "misky" odpovídající rozměrům a hloubce hlavních podvozkových kol. Rozhodl jsem se tyto "misky" odstranit a vytvořit otvory odpovídající předloze.
Vyrobil jsem z plastových destiček a profilů Evergreen prostor podvozkové šachty a vlepil do trupu. Bohužel až později jsem si všiml, že mi jedna příčka trochu ujela a je na křivo. Pod sestavení společně s křídlem jsem ale dospěl k závěru, že to nebudu řešit, neb je chyba dostatečně skryta.
Zbarvení šachet jsem nakonec zvolil světle šedé. Současné verze boeingu 737 mají obvykle šachty bílé a přestříkané antikorozním lakem, který vypadá na fotografiích někdy do oranžova, někdy spíš do růžova. Nicméně jsem našel řadu fotografií, bohužel nijak kvalitních, kde u prvních Boeingů 737 Original (100/200) působí šachty jako světle šedé, případně zasviněné olejem. Tak jsem se rozhodl použít šedou a olejový wash Van Dykovu hnědou.
Rozhodl jsem se předělat NACA vstupy vzduchu do klimatizačního systému (Ram Air) v centroplánu, které byly poněkud zjednodušené a měly nesprávný tvar. Výsledek není ideální, ale rozhodně lepší, než původní tvar.
Vzhledem k celkem intenzivnímu studiu fotografií a podkladů k Boeingu 737 i v souvislosti se stavbou Daco Skyline B735 v 1:144 bylo zřejmé, že budu upravovat tvar trupu. Kdybych stavěl tento kit samostatně, asi bych si nevšiml, jak je tvar přední části nesprávný. Trochu jako tvář křečka s plnými vaky potravy. :-) Bylo nutné zúžit spodní část tak, aby vznikl ovál, který je dole mírně zúžený. K porovnávání tvaru mi sloužily fotografie, výlisky Daco Skyline a výlisky B738 od Hasegawy v 1:200. Současně jsem přeryl linku radomu, který byl příliš malý.
Pokračoval jsem motory. Prostudoval jsem pečlivě dostupné fotky postavených modelů od Hasegawy i "dospělé" předlohy. Dospěl jsem k závěru, že motorové gondoly jsou v přední části kratší, než jak působí na fotografiích skutečných letadel. Našel jsem si jednu fotografii, která působí dojmem, že je trup skutečně kolmo k objektivu, osa je na středu trupu a ohnisková vzdálenost je delší, aby bylo zkreslení co nejmenší. Tu jsem potom vytiskl v měřítku 1/200. I podle ní vycházely motory kratší. Rozhodl jsem se tedy motory prodloužit. Z plastové destičky jsem vytvořil trubičku o průměru odpovídajícímu vstupu vzduchu a tu jsem nalepil na zabroušenou přední část.
Současně jsem i dotvaroval obraceče tahu a pylon motoru. Obraceče tahu jsou z důvodu možností lisovací formy dost zjednodušené a pylon spíš odpovídá tvarem verzi Advance. Piedmont Airlines měly 737 dodané v původni verzi Basic a následně byly pouze upravené obraceče tahu na verzi Advance. Tudíž jsme se chtěl pylony upravit dle předlohy.
Přechod mezi původním výliskem a plastovou trubičkou jsem vytmelil bílým Milliputem a přebrousil do odpovídajícího tvaru. Bohužel mi úplně nevyšlo zaoblení na horní části vstupu vzduchu, kde byl mělo být trochu větší. S tím jsem se ale nakonec smířil, neboť jsme přesvědčený, že je i tak výsledek o hodně lepší než neupravená verze
Ještě jsem doryl spáry a fouknul surfacerem. Pro kovová povrchy většnou používám Alclad, ale base od Acladu neumím uspokojivě použít, takže jsem použil šedou lesklou Gunze C315. Asi lepší řešení je černá, ale tu jsem v té chvíli neměl k dispozici.
Po vytvrdnutí šedé jsem motory přeleštil Tamiya pastou. A potom jsem postupně stříknul čtyři odstíny Alcladu.
Přemýšlel jsem, kdy přilepit motory na křídlo. Po lehkém trimování přechodu mezi motorem a křídlem jsem se rozhodl, že motory přilepím až po nastříkání spodní části křídla. Zbyde mi jen přetmelení přechodu na horní části u obraceče tahu, a to v klidu udělám jen lokálně a pak na exponovaných místech dostříknu Alclad.
Nastříkal jsem celý trup a křídla Mr.Primer Surfacerem 1000 od Gunze, abych sjednotil povrch po mnoha tmeleních a úpravách a udělal poslední kontrolu nerovností. Poté lehce přejel superjemným šmirglem v místech, kde byly nečistoty typu miniaturních vlasových částic prachu. V měřítku 1/200 je to velmi podstatné. Jakékoliv prasárny na povrchu jsou mimořádně rušivé. Potom jsem celý model přestříknul ředidlem Mr.Color Leveling Thinner. Inspiroval mě k tomuto postupu David Lengyel na Modelforu. Funguje to skvěle i na finální barvy a laky. Sjednotí a srovná povrch i lesk.
Na ocasní plochu jsem udělal pre-shading. Potom jsem pokračoval bílou, kterou jsem stříkl jen na trup a nanesl maskovací šablonou, která byla dodána s obtisky Vintage Flyer Decals. Vytváří přesný přechod mezi bílou horní částí trupu a spodní kovovou tak, aby po nanesení obtísků pasoval modrý pruh s bílou linkou přesně na jejich rozhraní. Obtisky na této části nemají bílou, jsou tištěné technologií Digital Precision Silkscreen, která sice bílou tiskne, ale nekryje příliš dobře. Tudíž je lepší řešení použít přesnou maskovací šablonu dodanou s obtisky.
Pod Alclad II, který obvykle používám na kovový povrch, jsem se rozhodl stříknout šedou místo vhodnější černé, tak abych domaskoval jen kov a nemusel dostříkávat na černou ještě i šedou. Ukázalo se ale, že maskovací šablona od Vintage Flyer Decals je velmi lepivá a když jsem ji odstraňoval, tak vytrhla kousky barvy i s tmelem v okolí dotmelovaných pasažérských okének a dveří. To bylo trochu nepříjemné zjištění a následné zdržení. Taková nehoda občas i způsobí odložení rozdělaného modelu do skříně na uležení a sebere na nějakou dobu motivaci k pokračování.
Po usebrání jsem dotmelil poškozená místa
a stříkl surfacerem.
Další fáze stavby byla nabarvení křídel. K obtiskům je přiloženo schema zbarvení, ale podle dostupných fotografií bylo zřejmé, že je to složitější. Podle mého výzkumu se od prvních dodávek B737 standardní zbarvení křídel měnilo, než se ustálil standard coroguard, boeing gray 707 a kovové náběžné hrany. Letecké společnosti si navíc při technických upgradech obracečů tahu a údržbě zbarvení křídel upravovaly a tudíž vznikaly různé podvarianty. Teprve po delší době došlo ke standardizaci zbarvení. Moje idea je postavit model reprezentující stav ve velmi časné fázi, pouze po upgradu obracečů tahu. Procházel jsem řadu fotografií jak Piedmont Airlines, kde jsem jich moc se zobrazením plochy křídel a ocasních ploch nenašel, tak dalších společností - CAP Air, Britannia Airways, Lufthansa, Nordair, British Airways, Western atp. Zkrátka společností, které pořídili jako jedny z prvních Boeing 737-200 a lze získat nějaké vypovídající fotografie.
Další zajímavé fotografie jsem našel v knize Dana Dornseifa Boeing 737.
Nakonec jsem se rozhodl pro následující řešení:
Na kovové části náběžných hran a části křídla jsem použil Alclad Dural Aluminium, který se dá maskovat, vypadá výborně a nestírá se. Coroguard jsem si po několika experimetech a úpravách namíchal s barev Gunze řady C. Na boeing gray 707 jsem použil Gunze C315.
Motory jsem se rozhodl přilepit až po nabarvení křídel, ačkoliv bylo jasné, že je potřeba tmelit přechod mezi odtokovou hranou křídla a výstupní tryskou motoru. Tam bude nutné ještě doplnit aerodynamickou bublinu. Přechod pylon-křídlo krásně pasuje, tudíž nevyžaduje tmelení.
Nevím sice jestli to bylo přesně tak, ale je dost pravděpodobné, že přes tuto fázi se zbarvení převalilo. Ale hlavně se mi to tak líbí. ;-)
Další krok byl barvení spodní části trupu.
Na spodní část trupu jsem se rozhodl použít Alclad II Airframe Aluminium ALC-119. Po nastříkání vypadal povrch fantasticky, ale ukázalo se, že se na dotek stírá. Rozhodl jsem se povrch zafixovat lakem Gunze GX100 Super Clear III. Výsledek vypadá velmi dobře, ačkoliv dojem kovovosti není tak silný jako bez laku. Také jsem vyzkoušel možnost použít lepící pásku na tímto způsobem zafixovaným Alclad. Byl jsme mile překvapen, páska barvu nestrhávala. Je však důležité zdůraznit, že jsem používal Tamyia pásky, které jsem navíc několikrát přilepil a odlepil od čistého povrch, aby lepivost byla slabší. Udělal jsem potom několik jemných vrstev a oddělil paneláž pomocí pásky. Vznikl velmi jemný a přitom ostře oddělený typ povrchu. Také jsem určité části stříkl jen podle ruky, abych povrch trochu rozbil a v některých případech jako nutnost opravy, kdy se mi podařilo povrch poškodit.
Celkový dojem mě potěšil, ale hodlám dál experimentovat například s Alclad Honey Primer Clear Base, na který se dle informací od Alcladu dá stříkat i High Shine řada jako je právě Airframe Aluminium nebo Polished Aluminium, Chrome a Steel. A nemusí se fixovat.
Pokračoval jsem obtisky od Vintage Flyer Decals. Ukázalo se, že jsou trochu delší na trup B732 od Hasegawy v měřítku 1:200 - tak o cca 1mm. To je ale v tomto měřítku docela hodně. Nemyslím si, že je to vysloveně chyba výrobce obtisků, protože se domnívám, že je to upscale z 1:144. Znamenalo to ale v zadní části linii oken nepatrně zvednout, aby zakončení modrého pruhu nezasahovalo do kovové části výstupu APU na konci trupu. A též o cca 1mm. Domníval jsem se, že to nebude skoro poznat, ale nakonec mě mrzí, že jsem obtisk nepřestříhl a o 1 mm nezkrátil. Bohužel je při pohledu přímo z boku vidět zalomení v oblasti posledních dvou pasažérských oken směrem nahoru.
Jinak musím konstatovat, že kvalitou tisku i provedením se jedná opravdu o báječné obtisky. Radost s nimi pracovat.
Obtisky přisávacích otvorů jsem si vytvořil na základě fotografií a vytiskl na laserové tiskárně. Další detaily jsem použil z detailní sady Avigraphic a Nazca Decals.
Potom jsem celý povrch (s výjimkou křídla a výškovky) nastříkal lakem Gunze GX100 Super Clear III, který na rozdíl od svého předchůdce nemá tendence v průběhu schnutí trhat některé typy obtisků.
Spáry jsem napustil rozředěnou olejovou barvou v sikativu.
Patinu jsme dělal velmi opatrně černým pigmentem Agama a olejovou barvou ředěnou sikativem. Pigmenty fixuji white spiritem od Migu (Pigment Fixer - enamel type).
Na závěr jsem přilepil zábleskové majáky ve tvaru kapky, který byly kapkovité jen na prvních sériích a čiré poziční světlo na konec trupu.
A je hotovo.
S trochou smutku musí konstatovat, že jsem možná motory prodloužil trochu víc, než jsem měl. Ale to je zřejmé až po kompletaci celého modelu. V měřítku 1:200 je každý milimetr velmi znát. A speciálně u takového prcka, jako je Boeing 737. Mělo to být možná tak o cca ⅓ méně a hlavně lépe tvarovaný přechod mezi pylonem a vstupem vzduchu na horní části motorové gondoly. Do toho ale už nechci dál rýpat, jsem totiž přes všechny drobné nedokonalosti s modelem spokojen. Zase jsem se podle mého názoru posunul v kvalitě zpracování o kousek dál.
Zbývá model nafotit do galerie a potom do vitrýnky s ním.
Galerie s hotovým modelem je zde.
Když jsem model nafotil, tak se ukázalo, že bude třeba ještě pár věcí opravit. Některé chyby prostě na tak malým letadýlku nevidím, ale na fotkách obludně ruší. Jedná se o "water drain mast" ve spodní části trupu pod zadními levými dveřmi a přechod mezi šedou a kovovou náběžné hrany u napojení na trup.
A nyní už opraveno a opět nafoceno. Uff...
Tak jsem ještě neskončil... Když jsem dal na Airlinercafe.com informaci, že mám zpoždění v dodání finálních fotek do databáze a že je důvodem odstranění "aft water drain mast", tak se ozval penizonovaný kapitán dopravních letadel Ellis M. Chernoff. Vysvětlil mi, že tam samozřejmě byl a proč tam musel být a doložil to svojí vlastní fotografií. Ironií osudu je to právě ta jediná fotografie, která mě vedla k instalaci zadní výpusti. Potom jsem ale hledal další podklady pro barevné řešení křídel a ocasních ploch, patinu a podobně. Na žádné další fotce jsem drain mast nenašel nebo byl víc vzadu. Na výkresu v knize Dana Dornseifa je uveden také víc vzadu a navíc označen jako "optional". Dospěl jsem tedy k závěru, že to, co vypadá jako "water drain mast" musí být ve skutečnosti něco jiného. Fotografie letadel ze 70. let bohužel nejsou někdy příliš technicky kvalitní.
Nicméně Ellis M. Chernoff má na Airliners.net spoustu zajímavých fotografií z období od 70. let až do počátku let 90. Doporučuji.
Opravovat ale už nic nebudu. Ponaučení je, že když příště budu váhat, tak se i se zdánlivou drobností obrátím o radu na foru Airlinercafe.
